Před lety jsem musela něco vyřídit na úřadě... Vešla jsem do té správné kanceláře a za stolem sedí mladá paní nebo možná ještě slečna. Vše co jsem potřebovala jsem jí sdělila. Ona na mě hleděla jako na obtížný hmyz a měla jsem pocit, že jsem jí na obtíž. Mluvila se mnou velmi kose a já neznalá formulářů, tak jsem se ptala co a jak mám vyplnit... No, to jsem si dala! To jsem si dovolila moc! Úřednice se na mě obořila, že tohle mám vědět a pohledem mě vyhodila z kanceláře. Ani nevím, jak jsem se ocitla na chodbě. Cítila jsem se hrozně... hrozně ponížená, pošlapaná...

Za nějaký čas jsem šla na ten samý úřad zase. Věděla jsem, že jdu určitě k někomu jinému, tak jsem ani neměla strach... Přišla jsem do úplně jiné kanceláře a zde byla velice milá paní, tak asi v mém věku. Řekla jsem jí o co jde a ona mě s milým úsměvem poslala za kolegyní, které tyto věci vyřizuje. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděla tu samou úřednici jako minule. Byla jsem dobře naladěná a tak jsem této ženě vše vysvětlila, co potřebuji a co mám či nemám udělat... A světe div se! Všechno mi vysvětlila, udělala co bylo potřeba a ještě mi dala dobrou radu co mám udělat dál... Byla velmi milá a vstřícná. Jednala se mnou velice profesionálně. Po odchodu jsem měla pocit, že jsem jednala s nejlepší úřednicí v našem městě... no, možná i na celém světě!

Jak je možné, že se jedem člověk chová jednou tak a podruhé jinak???

Přišla jsem na to!

Můj život začíná u mne.

Všichni jsme propojeni se všemi i a se vším na celé planetě Zemi.

Tyto dvě moudra jsem si tímto ověřila.

V prvním případě jsem šla na úřad s tím, že MUSÍM vše vyřídit a proto MUSÍM vyhovět úřednici ve všem, ať se děje co se děje. Prostě jsem sama sebe ponížila a na energetické úrovni jsem vybízela toto mladé děvče, aby mě řádně „pošlapalo“. Dělala jsem to cíleně. Známá mě totiž upozornila, že je tam sedí taková „kráva“, která lidi jenom buzeruje. A tak jsem si myslela, že tímto způsobem všechno zdárně vyřídím, ale opak byl pravdou...

Po druhé jsem jednala z pozice rovnocenného člověka, který si nedá nic líbit, ale také nikomu nebude ubližovat. A tak jsem vyřídila vše a ještě mi z toho všeho bylo dobře!

Ano, život člověka začíná u něho samotného. Tak, jak se naladím, co si o sobě myslím, jak se sama ze sebe cítím a jak se k sobě chovám – to se mi děje. Vždy se někdo najde, kdo mi to všechno nebo alespoň část, ukáže (zrcadlí)

Děje se to proto, že jsme opravdu všichni se všemi a vším propojeni.

Stala se mi ještě jedna příhoda na toto téma...

V rámci svého zaměstnání jsem pečovala o jednoho starého pána. Padli jsme si do noty a tak jsme si povídali i o věcech soukromých. Mimo jiné mi vyprávěl o křivdách, které on a jeho rodina nesla v době nástupu komunismu. Prožil si toho hodně! Všimla jsem si, že je velmi, ale opravdu velmi ublížený. Prostě si žil: „Každý mi ubližuje!“

Jednou jsem za ním šla s nějakým dotazníkem. Byl v dobré náladě a tak jsme si dělali legraci ze všeho, co nás napadlo. A najednou jsem ucítila z jeho strany příkaz: „Ubliž mi!“ Vše probíhalo na energetické úrovni. Už už jsem měla na jazyku peprnou poznámku, ale jakmile jsem ucítila ten příkaz k ublížení, tak jsem se zarazila a řekla jsem něco úplně jiného, čemu se s chutí zasmál. Kdybych neucítila ten příkaz, tak bych mu ublížila nerozvážnou poznámkou, která by v jádru vůbec nebyla legrací, ale urážkou, ublížením...

Takto jsem si osobně vyzkoušela, jak si člověk (třeba nevědomě) říká o to, jak s ním mají ti druzí zacházet...