Každé domácí násilí, ať fyzické či psychické, někde něčím začne. A většinou jde jen o malé projevy, které se snadno přehlédnou... třeba takové nevrlé odseknutí na položenou otázku. To je násilí v té nejmenší formě. A pokud se vyskytne, je třeba ho řešit.

Představme si, že přijdu domů a zcela bezelstně se zeptám manžela: „Tak co si tu dnes dělal, jak ses měl?“

A slyším odpověď: „Nooo, co bych tady dělal? To víš, že sem se tu neválel!!!“

V této situaci se mohu zachovat několika různými způsoby:

1. Dám se do pláče a celá nešťastná odejdu pryč z místnosti a trápím se tím, že je na mě takový neurvalý.

2. Urazím se a přestanu na dlouho mluvit.

3. Začnu se omlouvat a vysvětlovat, že mě opravdu zajímá, jak se tady měl a co dělal, ale ne k vůli tomu, abych ho kontrolovala, ale proto, že mě to opravdu zajímá. Jdu až do sebeponižování.

4. Utrhnu se na něj a vynadám mu, že raději odejde on.

5. Začnu se hádat, vyčítat a možná i vyhrožovat.

6. A možná bychom přišli ještě na další...

    

A nebo bych to mohla řešit úplně jinak:

• Vím, že to se mnou zřejmě nemá co dělat. Také vím, že je třeba, aby vztek, který má, vypustil a neskladoval jej v sobě... A tak to jako přeslechnu. A ptám se dál jednou z následujících otázek: Něco se stalo? Je něco špatně? Někdo tě naštval?... Pokud se partner rozpovídá o tom, co se stalo, tak je to v pořádku. Já mu projevím pochopení a soucit... i v případě, že s ním nesouhlasím.

  Pokud mlčí, tak musím odhadnout, zda mám naléhat či nikoliv, aby mi vše pověděl.

   

Další řešení je:

• Uvědomím si, co mi řekl a jak se ke mně choval a sama v sobě zaujmu postoj, že si nenechám líbit takové chování a jdu k němu, přivřu oči, přiblížím se k jeho obličeji, pevně se dívám do jeho očí s výrazem – to si ke mně nebudeš dovolovat a řeknu mu z patřičným důrazem: „Takhle, už se ke mně nikdy nechovej...“

   

Lepší je prevence:

Sama v sobě si to nastavím tak, že ani partner se ke mně nemůže chovat jako hulvát. Tím posílím úctu sama k sobě a rovnocenné postavení s partnerem a vůbec s kýmkoliv dalším. A nebudou se mi muset dít takové nepříjemnosti.