když potkáš takovou ženskou...“

Občas slýchám na adresu ženy, která šla do partnerství s tím, že svému muži pomůže.

S čím?

No, třeba s tím, že mu vytvoří láskyplnou rodinu, kterou (chudák) nikdy nepoznal...

A tak se žena snaží a vymýšlí, co a jak udělat a zařídit a při tom úplně zapomene na manžela a to, co on by rád a uspokojuje jen a pouze svojí potřebu manželovi pomoct.

Muži to ze začátku dělá dobře, ale dříve či později se mu to přejí a odchází za jinou...

Čím to je? Jak je možné, že to nefunguje i když se žena tak moc snaží???

Muž, partner, není loutka. Je to jedinečná bytost – ostatně jako každý člověk... a je třeba, aby mohl on sám rozhodovat o své osobě.

Příklad: „Miláčku, koupila jsem ti tuhle nádhernou košili! Viď, že se ti taky líbí? Bude se ti dobře nosit, je taková příjemná na omak...“ praví žena nadšeně. A zkuste jí na to říct něco jako: „Ale vždyť víš, že tenhle materiál (barvu, vzor, střih...) nesnáším!“ Tak v takovém případě je oheň na střeše. Žena se buď urazí nebo začne vyčítat, že se tak snaží a on si toho neváží...

Jak by to mohlo vypadat ve fungujícím partnerství?

Tak třeba: „Miláčku, dnes jsem viděla úžasnou košili. Je a následuje přesný popis košile. Myslíš, že bys jí chtěl nosit? Zítra bych jí mohla koupit, pokud by ti to vyhovovalo.“ říká upřímně bez skryté manipulace. A partner se může svobodně rozhodnout, zda by takovou košili nosil nebo ne a nebo by jí chtěl nejdříve vidět a vyzkoušet. Žádné omezení, žádné rozhodování za partnera. Prostě projevený zájem a pozornost a zároveň absolutní svoboda.

Fungující partnerství

je, když oba partneři žijí svůj život ve prospěch sebe , toho druhého i všech ostatních.

Co to je - žít si svůj vlastní život?

Je to, že si sama rozhoduji o tom, co se týká pouze mé osoby. Třeba - co si budu oblékat, co budu jíst, kam půjdu či nepůjdu... atd.

Co to je – ve prospěch sebe?

To je, když vše nejdříve konzultuji sama se sebou s plným pochopením sama sebe a s láskou k sobě.

Příklad:

Partner se zeptá: „Co kdybychom se šli projí se psem?“

A já se úplně nejdříve s plným pochopením sama sebe, zeptám sebe, zda chci jít na procházku nebo jestli chci partnerovi vyhovět i když se mi ven moc nechce. A podle toho, jak dopadne můj vnitřní dialog, partnerovi odpovím. Odpovím pravdivě a jasně.

Co to je – ve prospěch toho druhého?

To je, že partnera přijímám takového, jaký je. Chápu jej a to i tehdy, když s ním zrovna nesouhlasím. Jsem ochotná s ním upřímně, pravdivě a jasně komunikovat.

To samé platí pro žití života ve prospěch všech ostatních.

Ideální partnerství

je takové, které není pouhým součtem znalostí a dovedností obou partnerů (1+1=2), ale společným tvořením, kdy platí 1+1=11

Zde partneři nevytváří kompromisy, ale hledají v každodenním životě to nejvhodnější řešení pro oba. Jeden přijde s nápadem, druhému se na tom něco nelíbí a tak vymýšlí, jak by to šlo jinak. Prvnímu to nějak nesedí a tak znovu vymýšlí něco, co by se mu také líbilo a takto danou věc, situaci... tak dlouho vylepšují, až jsou plně spokojeni oba dva. Tento proces může být různě dlouhý, záleží na tom, co řeší.

Žít v ideálním vztahu je velmi dobře možné. Stačí začít a vytrvat!!!