Kdo je nejdůležitější v mém životě?

První, kdo mě napadá, je moje mamka. Ta mě porodila, vychovala. A nebo táta, ten je v mém životě důležitý do dneška. To ne, jsou to moje děti! Za ty mám zodpovědnost a s láskou se o ně starám. Ty jsou nejdůležitější v mém životě! Velmi důležitý je také můj partner a pak kamarádky...

Setkala jsem se s názorem, že vše v mém životě začíná u mne.Toto tvrzení ve mně vyvolávalo spousty otázek. Třeba: „To mám ve svém životě „poslední slovo“? A to jako, že nejdůležitější jsem já sama? A to mi jako nemá záležet na těch ostatních? To je mám ignorovat a hlásat, tady jsem JÁ a vy jste všichni nuly, jen JÁ jsem ta nejdůležitější???“ To přeci není možné, vždyť mě doma učili, že se nemám nikam cpát, mám se držet zpátky a učit se od těch lepších než jsem já a na ty, co jsou horší se nemám dívat, abych se nedala jejich směrem. Když jsem začala chodit do školy, tak mě zase přesně naopak nutili, abych byla aktivní, hlásila se a dala vědět, že látku umím... Měla jsem v tom všem pěkný „guláš“.

Jednoho podzimního dne, se u nás doma objevil člověk. Byl to pán drobné postavy, už šedovlasý a na sobě měl dlouhý šedý plášť. Potřeboval mluvit s manželem, ale ten nebyl doma. A tak jsme se spolu zapovídali a on mi vyprávěl o životě v souvislosti s tím, co jsem mu říkala já. Moc pěkně jsme si popovídali. Nepředkládal mi žádná fakta, žádná moudra... jen mě vedl k zamyšlení nad svým životem, nad tím, co dělám, jak se chovám... a u něj jsem se poprvé setkala s tím, že je důležité to, jak se člověk chová sám k sobě... Dlouho jsem si pamatovala, co mi vyprávěl a jaké otázky a závěry to ve mně vyvolávalo. A pocit, který jsem měla z celého setkání je ve mně dodnes. (teď vím, že to byl anděl)

Ano, poprvé jsem se setkala s tím, že je velmi, ale opravdu velmi důležité to, jak se člověk chová sám k sobě a až potom k těm druhým... Postupem času mi docházelo, žev mém životě jsem opravdu nejdůležitější já sama. Když tady chci fungovat pro děti, pro manžela a pro další lidi, musím být já sama v pořádku a v pohodě, jinak bych to nemohla zvládat.

No jo, ale i když jsem tohle všechno věděla, tak jsem si to nežila... to jsem se musela teprve naučit... a bylo to učení komplikované... Kdo a nebo co, mi jej komplikovalo? No, já sama a ty přesvědčení, která jsem se naučila od rodičů, učitelů a pak i od partnera. Byl to porod, zrod nové Sylvy.

Naučila jsem se rozhodovat sama o sobě a nemontovat se druhým do jejich života.

Naučila jsem se, že pravdu mohu mít já i ten druhý, který říká něco jiného a žádná pravda není horší ani lepší, než ta druhá.

Naučila jsem se, že ve svém životě, mám vždy poslední slovo... a někdy si nejsem vědoma toho, jaké je...

Naučila jsem se být opravdu na prvním místě sama pro sebe.

 

Hodně často se mě lidé ptají:

Když jsi sama u sebe na prvním místě, pak musíš zanedbávat a odstrkovat ty ostatní – je to tak?“

Toto je velký omyl. Když jsem sama u sebe na prvním místě, tak vztahy s ostatními lidmi fungují velice dobře. (včetně dětí i malých) Jak je to možné? Je to proto, že jsem pravdivá a upřímná k sobě i k druhým...

Dám příklad: Jsem unavená a potřebuji si odpočinout – třeba jen na půl hodinky sednout a vypnout – to by mi stačilo. Přiběhnou za mnou děti a chtějí si se mnou hrát. A já jim v klidu a v pohodě řeknu, že si musím chvilku odpočinout a až bude ručička na hodinách tady, tak si s nimi ráda půjdu hrát. Toto pochopí i velmi malé děti, já si v klidu odpočinu a pak si jdu s dětmi hrát a užiji si hru i děti. (když bych si šla s dětmi hrát hned, bez odpočinku, byla bych nervozní, možná že bych na ně byla nepříjemná a vůbec bych si to neužila, hra i děti by mě obtěžovaly)

 

Jak to, že to takhle funguje, že tě ostatní respektují?“

Protože jim ukazuji, že mám k sobě úctu, že si uspokojuji své potřeby. A když mám uspokojené své potřeby, tak jsem v pohodě a milá a zábavná... Vše toto dělám, ale neomezuji nikoho ani neubližuji druhému. A tím, že ostatním ukazuji, že mám pro sebe pochopení, tak jej mají i oni pro mne.

 

Ale, když dětem řekneš, že tě mají nechat odpočinout, tak je omezuješ v jejich potřebě si hrát?“

To je trochu jinak. Tím, že si řeknu o čas na odpočinek, respektuji sama sebe a odpočinu si a zároveň respektuji děti, že si se mnou chtějí hrát. A hned, jak si odpočinu, tak si s dětmi hraji. Důležité je to, že jsem odpočatá, v pohodě a užívám si dětí i hry! Je to důležité pro mě, ale nejvíce pro děti, které tímto učím zdravému vztahu sama k sobě.

 

Jak to funguje v praxi, být sama u sebe na prvním místě?“

Tak, abych byla pro sebe ta nejdůležitější, je třeba vše konzultovat nejdříve sama se sebou. V principu je to jednoduché. Jen je třeba se to naučit a stále používat.

Dám příklad: Manžel mi navrhne: „Pojď, půjdeme na procházku se psem!“ A než mu nahlas odpovím, tak si to vyříkám sama se sebou: „No na procházku bych šla, ale mám tady spoustu práce... Tak jak se rozhodnu?“ A teď nastává chvíle, kdy se rozhodnu, co přesně řeknu a co udělám. Jak se rozhodnu, řeknu manželovi. Třeba jsem se rozhodla, že na procházku půjdu a práci odložím. A když to udělám přesně tímto způsobem, tak mě nikdy nemůže napadnout výčitka pro manžela: „No, k vůli tvejm procházkám tady nestíhám!“ Protože jsem se rozhodla já sama za sebe a to, že jsem práci odložila je jen a pouze moje zodpovědnost vůči sobě a tudíž mě ani nenapadne někomu něco vyčítat.

Když bude můj vnitřní dialog znít takto: „Manžel chce, abych s ním šla na procházku a já tu mám tolik práce... asi bych mu měla vyhovět, tak já tedy půjdu... když on chce...“ Tak přenechávám své místo manželovi a vyhovím mu k vůli němu... a pak mě snadno napadne, že on může za to, že já nestíhám. Nechala jsem, v tomto případě, rozhodnout manžela za mě a při tom on o to vůbec nestál! On chtěl jen vědět jestli půjdu na procházku, nic víc. Takto vzniká velmi mnoho nedorozumění a z toho komplikací ve vztazích.

 

Poraď mi, prosím, jak se mám naučit, být sama pro sebe ta nejdůležitější.“

Vždy a v každé, úplně v každé situaci, dříve než nějak odpovíš nebo něco uděláš, se ptej sama sebe: „Jak se rozhodnu?“ „Jak to potřebuji?“ Jak se z toho cítím?“ a buď sama k sobě upřímná, velmi, velmi upřímná. Jakmile se necháš do něčeho dostrkat proti své vůli (stačí jen s nedobrými pocity), tak se vše otočí proti tobě.

Příklad: Zůstanu u příkladu s procházkou. Když půjdu na procházku a budu mít špatný pocit z toho, že nemám doma hotovo... tak je velmi pravděpodobné, že to manžel nějakým způsobem zmíní – pokud moje špatné pocity budou velmi silné, tak se může ozvat třeba: „No, jó paninka nestíhá... nemáš se flákat a měla bys to hotový!“

Pokud se rozhodnu já sama za sebe, s plnou zodpovědností vůči sobě, že půjdu na procházku i když tu mám spousty práce, tak se může stát, že mi manžel pomůže. 

Novinky

„Musím s ním být i když jej nemohu vystát.“

Panely se dají zobrazit pouze v určitých šablonách, které si zvolíte v administraci, úpravu panelu najdete v "pokročilém nastavení", do něhož se přepnete pomocí odkazu nacházejícího se v pravém horním rohu administrace, poté nabídka "Panely" v horní liště odkazů.

 

Zkouška