Agresivita ve vztahu - agresivní jsem já.

 

Když si já sama uvědomím, že jsem ta, která se hodně zlobí a třeba někdy i přímo vzteká, mám vyhráno!!!

Co s tím?

 

Jednoduchá odpověď...

 

Ve chvíli, kdy se rozčílím je třeba tu svojí zlost pustit!!! V žádném případě jí nedržet v sobě. Prostě a jednoduše se vyvztekat... Ano, vyvztekat a bez skrupulí...

Možná vás napadne, že vztekat se přeci nemáme, je to nepřípustné, neslušné a … Ano, tak mě to učili doma... Pokud bych se chovala přesně podle návodu rodičů a prarodičů, tak jsem dneska v blázinci – tedy v psychiatrické léčebně... Možná vás napadne, že tím svým zlobením se, můžeme ublížit tomu druhému (druhým) Je to tak. Opravdu by s námi nikdo nechtěl žít, kdybychom se vztekali na jeho úkor.

 

Řešení je opravdu prosté. Je třeba se vyvztekat tak, abych tu svojí zlobu nehodila na někoho jiného a přitom jí vypustila všechnu, bezezbytku. Pokud vypustím každou zlobu, aniž bych ublížila druhému, tak postupně záchvatů zlosti ubývá..

 

Jako malé dítě jsem se hodně, ale opravdu hodně zlobila... Byla jsem za to trestaná a tak jsem se postupem doby naučila svojí zlost spolknout a dělat jako že nic. S malými přestávkami jsem měla zdravotní problémy v oblasti páté čakry. Až daleko později jsem si uvědomila, že nemá cenu si všechnu zlobu ukládat do sebe a pomalu a jistě jsem si dovolila svůj vztek pustit, aniž bych druhému ublížila.

Ráda vzpomínám na to, když jsem vařila doma v kuchyni a už ani nevím, co mě rozčílilo. Držela jsem v ruce sáček s těstovinami a jak jsem byla rozčílená, tak jsem tím sáčkem praštila vší silou o zem. Obal nevydržel takový náraz a všechny vrtulky se rozletěly po podlaze. A v ten moment byl vztek pryč! Potom jsem v klidu vše zametla a dovařila oběd. (těstoviny jsem použila nové) Dnes už mě hned tak něco nerozzlobí a když, tak si najdu způsob, jak to všechno pustit a neublížit.

Pokud někdo má v sobě nahromaděný vztek a nepodařilo se mu najít způsob, jak jej pustit, tak opravdu pomůže stará metoda... já jí říkám „polštářová“ Jde o to, zajistit si soukromí a náležitě vyplatit polštář. Pořádně mu vší silou namlátit. A tak dlouho do něj bušit, až budu mít pocit, že je všechna zloba pryč. To to cvičení je třeba dělat opakovaně.

Škoda, že už se neklepou koberce jako dřív... to se koberec smotal, vynesl ven a hodil přes klepadlo. Pak se vzal prakr (plácačka na koberce) a plácalo se do něj tak dlouho, až byl pěkně vyprášený. Také výborné upouštění zloby.

Náš soused praktikoval jiný způsob. Když se naštval, tak všeho nechal a šel štípat dřevo. Nezažila jsem, že by svou zlostí někomu ublížil... bodejť by ne, když měl takové úžasné cvičení!

Každému vyhovuje trochu něco jiného. Někdo si zanadává, jiný musí vynaložit nějakou sílu, další se musí vykřičet, vycvičit, vyběhat... Najděte si svojí formu upouštění zlosti.

Novinky

„Musím s ním být i když jej nemohu vystát.“

Panely se dají zobrazit pouze v určitých šablonách, které si zvolíte v administraci, úpravu panelu najdete v "pokročilém nastavení", do něhož se přepnete pomocí odkazu nacházejícího se v pravém horním rohu administrace, poté nabídka "Panely" v horní liště odkazů.

 

Zkouška