"Zemřela mi dcera a stále se z toho nemohu vzpamatovat."

 

říká paní a pokračuje: „Jsou to dva roky... Víte, byla hodně nemocná a umřela zrovna na štědrý den. Od té doby nesnáším vánoce! No, a za měsíc už tu budou znova... už třetí... a já jsem jako mátoha, na nic se nemůžu soustředit, všechno mi padá z rukou a nejraději bych šla za dcerou... za naší Janičkou...“

A vaše dcera měla už svojí rodinu?“

Ano, byli spokojení všichni tři, vnuk, zeťák i ona... On už si našel jinou... Nějak rychle zapomněl...“ říká s velkým smutkem.

A jaká byla Jana?“

To bylo veselé děvče! Byla šikovná, všechno doma i v práci zvládala... byla to hodná dcera... Taková, jakou jsem si vždycky přála!“ ožívá...

A jak se u nich doma slavily vánoce?“

Jéje, to bylo vždycky příprav! Všechno měla vyzdobené, betlém postavený, stromek až na štědrý den, cukroví napečené a vánočku? - tu pekla vždy sama...“ vzpomíná...

A myslíte, že by byla šťastná, kdyby vás tady viděla, jak se trápíte a nejste schopná fungovat?“

To asi ne... to určitě ne...“

Pojdte, zahrajeme si takovou hru!“ nadšeně nabízím.

Na hry nemám náladu... už nejsem malá...“ znechuceně praví.

Dělám, že její poznámku neslyším a pokračuji: „Pojďte připravovat vše na vánoce tak, jak by se to líbilo vaší dceři! Jako, že se na vás s nebe dívá... a vy jí vše děláte k vůli. Tak, jak byla zvyklá, aby mohla být šťastná a bylo jí dobře u maminky...“ navrhuji.

Pani sedí a je potichu, přemýšlí o tom, zda přistoupí na můj návrh...

Abych jí přesvědčila, dodávám: „Měla jste ráda, když byla vaše dcera veselá a plná života?“

No, to ano.“ odpovídá a dívá se na mě, jestli to myslím vážně.

A měla dcera ráda mamku veselou a spokojenou?“ ptám se dál.

No to určitě ano...“ odpovídá zasněně.

No, tak pojte připravovat vánoce s láskou a nadšením, ať se dcera může dívat na mamku, která je veselá a spokojená...“

To přece nejde!“ brání se.

Proč to nejde?“ nerozumím tomu.

Co by na to řekli všichni, co mě znají?“ bojí se.

Každý člověk by vás obdivoval, že jste se se smrtí Jany tak dobře (i když až po třech letech) vyrovnala a zase žijete spokojený život...“

Myslíte?“ ptá se, aby se ujistila.

Když to řeknu, tak, jak si to myslím, tak je každému houby do toho, co a jak si žijete... každý máme svůj vlastní život. Je nepřípustné se montovat do života toho druhého!“ odpovídám.

Tak já to zkusím...“ říká nejistě.

Čím začnete?“

Chvilku přemýšlí a pak říká už odhodlaně: „Nejdřív udělám adventní věnec, nebo ho alespoň koupím... jestli ho dostanu... advent už začal v neděli... no, nějak to zařídím.“

A dál?“ povzbuzuji.

Vygruntuju a napeču cukroví. Podle dcery musí být alespoň pět druhů... a taky upeču vánočku... Nebudu toho dělat moc, aby se to snědlo... a taky si vánočně vyzdobím byt a pořídím si stromeček, alespoň malý stromeček...“ zasněně plánuje.

A jak to bude o štědrém dnu?“

Povečeříme a na stole bude prostřeno i pro dceru... škoda, že už jí nemohu něco podarovat...“ posteskne si.

Jaktože nemůžete podarovat???“ ptám se udiveně.

No a co bych jí tak mohla dát, když už tady není?“ ptá se skoro uraženě.

Přemýšlejte, co byste mohla dát dceři i když už tady není...?“

Pani se zamyslela a pak říká: „Mohla bych jí věnovat vzpomínku.“

A co ještě?“

To už nevím, nic dalšího mě nenapadá...“

Co třeba – lásku, smích, veselí nebo vánoční rozjímání o životě...“ navrhuji.

No, to si budu muset ještě pořádně promyslet...“

Pomalu se loučíme a já sama jsem zvědavá, jak tato žena vše zvládne...

Čas běží... už jsou tady vánoce a pak Silvestr a je tu nový rok!!! Vzpomínám na pani a říkám si, jak to všechno asi dopadlo. Ráda bych se to dozvěděla...

Moje přání se mi splnilo. Bylo to koncem února. Potkala jsem jí úplně náhodou ve městě. Okamžitě jsme se poznaly. A paní mi začala nadšeně vyprávět, jak krásně si prožila vánoce... Nejdříve se hodně často vracela do svých chmurných myšlenek, ale častěji a častěji se uměla přehoupnout do role šťastné maminky, která pečuje o svou dceru.

A jak to máte teď?“

Už si nehraju tu vaší hru, už jsem se smířila s tím, že tu dcera není a už také vím, že mám svůj život, který je třeba žít a užívat si jej... už umím být šťastná i bez dcery... jsem za to moc ráda.“

Novinky

„Musím s ním být i když jej nemohu vystát.“

Panely se dají zobrazit pouze v určitých šablonách, které si zvolíte v administraci, úpravu panelu najdete v "pokročilém nastavení", do něhož se přepnete pomocí odkazu nacházejícího se v pravém horním rohu administrace, poté nabídka "Panely" v horní liště odkazů.

 

Zkouška