"Objednej si partnera"

povzbuzuji jednu slečnu, která se mi svěřila s tím, že má smůlu na chlapy... že i když si někoho najde, tak to nikdy nevyjde... buď je ženatý nebo vyžírka a nebo vůbec nechce rodinu a někdy všechno dohromady.

„Teď momentálně chodím – nechodím s jedním, který je ženatý. A to jsem se dozvěděla, až když jsem se mu svěřila s tím, že bych ráda miminko... a před nedávnem se prořekl, že má ještě jednu milenku... Jsem z toho nešťastná! Chci dítě, rodinu, úplnou rodinu a spolehlivého chlapa. Proč musím natrefit vždycky na takovýho de.... !“ zlobí se Jana.

„To se ti vůbec nedivím, že jsi na tom takhle... ale je z toho opravdu cesta ven! Vůbec jsem číst dál

"Vztah sama k sobě?

 Tomu nerozumím. Co si mám pod tím představit???“ říká rozčileně paní Dana.

A tak vysvětluji: „To je úplně stejné jako vztah k někomu dalšímu. Třeba k partnerovi, k dětem, ke kolegům v práci... K těm druhým můžete být vstřícná, věnovat jim pozornost, můžete je povzbuzovat, vážit si jich, brát je jako rovnocenné bytosti a nebo je můžete sekýrovat, ponižovat, pohrdat s nimi, lhát jim a mnoho a mnoho dalšího... A tak, jak se můžeme chovat k těm ostatním, tak číst dál

Agresivita ve vztahu - agresivní partner.

Každé domácí násilí, ať fyzické či psychické, někde něčím začne. A většinou jde jen o malé projevy, které se snadno přehlédnou... třeba takové nevrlé odseknutí na položenou otázku. To je násilí v té nejmenší formě. A pokud se vyskytne, je třeba ho řešit.

Představme si, že přijdu domů a zcela bezelstně se zeptámčíst dál

Agresivita ve vztahu - agresivní jsem já.

Když si já sama uvědomím, že jsem ta, která se hodně zlobí a třeba někdy i přímo vzteká, mám vyhráno!!!

Co s tím?

 Jednoduchá odpověď...

 Ve chvíli, kdy se rozčílím je třeba tu svojí zlost pustit!!! V žádném případě jí nedržet v sobě. Prostě a jednoduše se vyvztekat...  číst dál

Jak moc je důležitá komunikace ve vztahu.

Dovolím si tvrdit, že na komunikaci vztah přímo stojí. Pokud nefunguje komunikace, nefunguje vztah.

Co to vlastně je – komunikace???

Komunikace je verbální a neverbální. To všichni známe.

Ale komunikace je i naslouchání, pochopení a vyjádření souhlasu a také nesouhlasu.

Tím, že hovořím, tak něco sděluji a zpravidla někomu dalšímu (jednomu či více lidem... také zvířeti nebo rostlině a také věci) Když mně někdo něco sděluje, tak zpravidla slyším, co říká, ale může se stát, že nenaslouchám. Takové opravdové naslouchání je, když si číst dál

„Musím s ním být i když jej nemohu vystát.“

Stěžuje si paní, které je už dobře víc, jak padesát...

„A koho nemůžete vystát?“ ptám se.

„Ale manžela!“ pokračuje znechuceně. „Jen se na něj podívám a je mi nanic... Nejraději bych se někam odstěhovala.“

„A proč to tedy neuděláte? Proč s ním ještě jste?“

„Víte, jsem z rodiny, číst dál

„Zradil mě... odešel za jinou...

a mě je z toho zle, hrozně zle! Je mi smutno. Připadám si jako odpad. Nejraději bych všechno vrátila, ale ono to nejde. Nechce se mnou mluvit. Tak, prostě se sebral a odešel... utekl, utekl za lepším! On si to myslí...

Je pravda, že už to mezi námi nějakou dobu až zas tak moc nefungovalo. Manžel

a mě je z toho zle, hrozně zle! Je mi smutno. Připadám si jako odpad. Nejraději bych všechno vrátila, ale ono to nejde. Nechce se mnou mluvit. Tak, prostě se sebral a odešel... utekl, utekl za lepším! On si to myslí...

Je pravda, že už to mezi námi nějakou dobu až zas tak moc nefungovalo. Manžel  číst dál

„Zachraň se kdo můžeš,

když potkáš takovou ženskou...“

Občas slýchám na adresu ženy, která šla do partnerství s tím, že svému muži pomůže.

S čím?

No, třeba s tím, že mu vytvoří láskyplnou rodinu, kterou (chudák) nikdy nepoznal...

A tak se žena snaží a vymýšlí, co a jak udělat a zařídit a při tom  číst dál

„Zemřela mi dcera a stále se z toho nemohu vzpamatovat.“

říká paní a pokračuje: „Jsou to dva roky... Víte, byla hodně nemocná a umřela zrovna na štědrý den. Od té doby nesnáším vánoce! No, a za měsíc už tu budou znova... už třetí... a já jsem jako mátoha, na nic se nemůžu soustředit, všechno mi padá z rukou a nejraději bych šla za dcerou... za naší Janičkou...“

„A vaše dcera měla už svojí rodinu?“

„Ano, byli spokojení všichni tři, vnuk, zeťák i ona... On už si našel jinou... Nějak rychle zapomněl...“ říká s velkým smutkem.

„A jaká byla Jana?“

„To bylo veselé děvče! Byla šikovná, číst dál

Děs-běs na úřadě.

 Před lety jsem musela něco vyřídit na úřadě... Vešla jsem do té správné kanceláře a za stolem sedí mladá paní nebo možná ještě slečna. Vše co jsem potřebovala jsem jí sdělila. Ona na mě hleděla jako na obtížný hmyz a měla jsem pocit, že jsem jí na obtíž. Mluvila se mnou velmi kose a já neznalá formulářů, tak jsem se ptala co a jak mám vyplnit... No, to jsem si dala! To jsem si dovolila moc! Úřednice se  číst dál