Blog
|
|
![]() |
"Objednej si partnera"povzbuzuji jednu slečnu, která se mi svěřila s tím, že má smůlu na chlapy... že i když si někoho najde, tak to nikdy nevyjde... buď je ženatý nebo vyžírka a nebo vůbec nechce rodinu a někdy všechno dohromady. „Teď momentálně chodím – nechodím s jedním, který je ženatý. A to jsem se dozvěděla, až když jsem se mu svěřila s tím, že bych ráda miminko... a před nedávnem se prořekl, že má ještě jednu milenku... Jsem z toho nešťastná! Chci dítě, rodinu, úplnou rodinu a spolehlivého chlapa. Proč musím natrefit vždycky na takovýho de.... !“ zlobí se Jana. „To se ti vůbec nedivím, že jsi na tom takhle... ale je z toho opravdu cesta ven! Vůbec jsem číst dál |
![]() |
"Vztah sama k sobě?Tomu nerozumím. Co si mám pod tím představit???“ říká rozčileně paní Dana. A tak vysvětluji: „To je úplně stejné jako vztah k někomu dalšímu. Třeba k partnerovi, k dětem, ke kolegům v práci... K těm druhým můžete být vstřícná, věnovat jim pozornost, můžete je povzbuzovat, vážit si jich, brát je jako rovnocenné bytosti a nebo je můžete sekýrovat, ponižovat, pohrdat s nimi, lhát jim a mnoho a mnoho dalšího... A tak, jak se můžeme chovat k těm ostatním, tak číst dál |
![]() |
Agresivita ve vztahu - agresivní partner.Každé domácí násilí, ať fyzické či psychické, někde něčím začne. A většinou jde jen o malé projevy, které se snadno přehlédnou... třeba takové nevrlé odseknutí na položenou otázku. To je násilí v té nejmenší formě. A pokud se vyskytne, je třeba ho řešit. Představme si, že přijdu domů a zcela bezelstně se zeptámčíst dál |
![]() |
Agresivita ve vztahu - agresivní jsem já.Když si já sama uvědomím, že jsem ta, která se hodně zlobí a třeba někdy i přímo vzteká, mám vyhráno!!! Co s tím? Jednoduchá odpověď... Ve chvíli, kdy se rozčílím je třeba tu svojí zlost pustit!!! V žádném případě jí nedržet v sobě. Prostě a jednoduše se vyvztekat... číst dál |
![]() |
Jak moc je důležitá komunikace ve vztahu.Dovolím si tvrdit, že na komunikaci vztah přímo stojí. Pokud nefunguje komunikace, nefunguje vztah. Co to vlastně je – komunikace??? Komunikace je verbální a neverbální. To všichni známe. Ale komunikace je i naslouchání, pochopení a vyjádření souhlasu a také nesouhlasu. Tím, že hovořím, tak něco sděluji a zpravidla někomu dalšímu (jednomu či více lidem... také zvířeti nebo rostlině a také věci) Když mně někdo něco sděluje, tak zpravidla slyším, co říká, ale může se stát, že nenaslouchám. Takové opravdové naslouchání je, když si číst dál |
![]() |
„Musím s ním být i když jej nemohu vystát.“Stěžuje si paní, které je už dobře víc, jak padesát... „A koho nemůžete vystát?“ ptám se. „Ale manžela!“ pokračuje znechuceně. „Jen se na něj podívám a je mi nanic... Nejraději bych se někam odstěhovala.“ „A proč to tedy neuděláte? Proč s ním ještě jste?“ „Víte, jsem z rodiny, číst dál |
![]() |
„Zradil mě... odešel za jinou...a mě je z toho zle, hrozně zle! Je mi smutno. Připadám si jako odpad. Nejraději bych všechno vrátila, ale ono to nejde. Nechce se mnou mluvit. Tak, prostě se sebral a odešel... utekl, utekl za lepším! On si to myslí... Je pravda, že už to mezi námi nějakou dobu až zas tak moc nefungovalo. Manžel a mě je z toho zle, hrozně zle! Je mi smutno. Připadám si jako odpad. Nejraději bych všechno vrátila, ale ono to nejde. Nechce se mnou mluvit. Tak, prostě se sebral a odešel... utekl, utekl za lepším! On si to myslí... Je pravda, že už to mezi námi nějakou dobu až zas tak moc nefungovalo. Manžel číst dál |
![]() |
„Zachraň se kdo můžeš,když potkáš takovou ženskou...“ Občas slýchám na adresu ženy, která šla do partnerství s tím, že svému muži pomůže. S čím? No, třeba s tím, že mu vytvoří láskyplnou rodinu, kterou (chudák) nikdy nepoznal... A tak se žena snaží a vymýšlí, co a jak udělat a zařídit a při tom číst dál |
![]() |
„Zemřela mi dcera a stále se z toho nemohu vzpamatovat.“říká paní a pokračuje: „Jsou to dva roky... Víte, byla hodně nemocná a umřela zrovna na štědrý den. Od té doby nesnáším vánoce! No, a za měsíc už tu budou znova... už třetí... a já jsem jako mátoha, na nic se nemůžu soustředit, všechno mi padá z rukou a nejraději bych šla za dcerou... za naší Janičkou...“ „A vaše dcera měla už svojí rodinu?“ „Ano, byli spokojení všichni tři, vnuk, zeťák i ona... On už si našel jinou... Nějak rychle zapomněl...“ říká s velkým smutkem. „A jaká byla Jana?“ „To bylo veselé děvče! Byla šikovná, číst dál |
![]() |
Děs-běs na úřadě.Před lety jsem musela něco vyřídit na úřadě... Vešla jsem do té správné kanceláře a za stolem sedí mladá paní nebo možná ještě slečna. Vše co jsem potřebovala jsem jí sdělila. Ona na mě hleděla jako na obtížný hmyz a měla jsem pocit, že jsem jí na obtíž. Mluvila se mnou velmi kose a já neznalá formulářů, tak jsem se ptala co a jak mám vyplnit... No, to jsem si dala! To jsem si dovolila moc! Úřednice se číst dál |